text a foto: Caroline Dostál Kotrlová
Island, v překladu „ledová země“, je fotografův sen. Neskutečné scenérie jako z jiného světa, drsné hory a skály, sopky a krátery, nádherné vodopády, černé pláže, polární záře a krajina, kde se krása mísí s drsnou náturou severní přírody, kde žijí i obdivuhodní tvorové. Shledat se tu s divokostí přírody je zážitek na celý život. Pokud jste nadšencem do nádherné a extrémní krajiny, Island vás rozhodně učaruje.
Země, která nabízí mnoho různých podob a krajin na každém rohu. Každých pár desítek kilometrů se krajina dramaticky mění a pokaždé budí pocit, jako byste navštívili jinou planetu. Sopečné krátery, mohutné vodopády tekoucí z dechberoucích skal, hory skrývající sopky, v jejichž okolí není nic, než pozůstatek přírody pokryté lávou po dávné erupci nebo naopak místa, která jsou plná barev a živé přírody. Přestože je tato krajina drsná a nemilosrdná, je také neskutečně krásná. Pohled do očí divokých zvířat, které doma nepotkáte, je něco nevídaného. Příroda, která je extrémní a nebezpečná, ale vyzývá k dobrodružství. Pro všechny nadšence do fotografie a krásných míst je to tu naprostý ráj. Ale pozor. Jen vás předem upozorňuju, že fotek budete mít tolik, že doma strávíte jejich prohlížením stejně dlouhou dobu, jakou jste strávili na Islandu.
Často když jedu na dovolenou, nechávám foťák schválně doma. Tady by to ale byla obrovská chyba. Nemusíte být echt fotograf a zkušený krajinář, aby se vám podařilo zachytit krásy místní přírody. Mít špatné fotky z Islandu snad ani nejde. Což mě osobně jako nekrajináři rozhodně hraje do karet.
Krátery, pseudokrátery, láva a sopečné aktivity
Každý rozumný člověk si řekne: „Sopka, to je nebezpečí, od kterého ruce pryč.” No, to by ale nebylo dobrodružství, kdyby v něm nebyla trocha nebezpečí, že? Tady jsou přírodní extrémy tvořené sopkami jedna z největších turistických atrakcí. Krátery sopek, které vybouchly před spoustou let a stále v jejich okolí prakticky skoro nic neroste, jsou kolikrát tak obrovské, že stát na jejich okraji a jen si představit, jak velká a ničivá erupce to musela být, vám nažene husí kůži. To, jak malincí si připadáte oproti obrovské díře v zemi, odkud tryskala láva je pocit, který vám připomene, že příroda je ta, která tady velí.
Není to ale vždy děsivé. Geotermální oblasti mimo jedovaté páry a vodu, která by vás uvařila, často v okolí nabízí i příjemné koupání v přírodních vodách. Stačí hledat laguny, bazény a takzvané „hot pots” nebo „hot springs” s přírodní horkou vodou, kde se můžete ošlehaní severským větrem zase trochu ohřát. Je důležité předem podle mapy dobře nastudovat, které oblasti jsou geotermální. Ne všude na ostrově mají to štěstí, aby si mohli své vířivky s hot poty napájet přírodní horkou vodou. Z přírodních termálních řek s dobružným výstupem doporučuju řeku Reykjadalur a hot pots? Těch je na ostrově tolik, že si je nejlepší si předem najít přesné lokace a uložit je do mapy, ať nepřijdete o žádný z těchto zážitků
Vodopády, ledovce a moře
Po cestě jihem Islandu z otevřených úst až na podlahu změníte reakci jen na “jé, vodopád.” Je jich tu tolik a tolik nádherných, že snad ani za jeden pobyt nestihnete všechny nejkrásnější navštívit. Co můžu rozhodně doporučit je ND filtr a širokoúhlý objektiv. Jako nekrajinář nic takového nevlastním a tady si jde s expozicemi na dlouhý čas a efektem hladké vody krásně vyhrát. Co už je méně příjemné, jsou turisti. Někde stojí fronty přímo před vodopádem na selfíčka a tak můžete na pokusy o uměleckou fotku, co si pověsíte do obýváku na zeď, rozhodně zapomenout. Velkou výhodou je takzvaná bílá noc. Protože v létě Island nikdy nespí a můžete ty nejkrásnější destinace navštěvovat i v pozdních hodinách, kdy na selfíčka natřepaní turisti spí.
Ledovce jsou něco, co já osobně jsem nikde jinde neviděla. Valící se jako zamrzlá lavina řítící se mezi skalami se táhnou z výšin místních hor. Dokonce tvoří vrcholky sopek, které jsou hluboko pod povrchem aktivní a v případě jejich výbuchu vznikají velké povodně a vulkanický popel.
Zvířata Islandu
Ze zvířat můžete narazit na zajímavé tvory. V divoké přírodě se setkáte například s tuleni, velrybami spousty druhů, krkavci, polárními soby, národním symbolem: papuchálky, hejny hnízdících racků, dalšími druhy ptactva anebo dokonce s polární liškou. Pro mě byl největší zážitek setkání s polárními soby a tuleni. Ráda bych vám poradila, kde přesně tahle fascinující stvoření hledat. Pravda je ale taková, že jsme na ně narazili vždy a pouze tehdy, když jsme po nich nepátrali a náhodou bloudili přírodou. Určitě se ale vyskytují tam, kam běžný turista nepáchne. Na internetu najdete spoustu tipů, kde se například tuleni nebo papuchálci vyskytují. Nic z toho se ale nevyplatilo...
Co se vyplatilo, bylo vyloženě zabloudit. S manželem mám na cestách nejvíc vtipných historek ze situací, kdy prohlásí: „Půjdeme zkratkou?“ No a jelikož jsem pro každou srandu a ráda se podívám i mimo nejnavštěvovanější destinace, na tuhle otázku neříkám obvykle ne. Mám proto pár veselých historek, kdy se tato zkratka ukázala jako adrenalinový zážitek většinou s propastí pod námi a se zpoceným zátylkem kde visím někde na útesu a hledáme cestu zpátky. No, jak se u koní říká, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je silný.
Další z tvorů, který využívá přírodních zákrytů je polární sob. Pohybují se ve stádech a chytře využívají různorodě zbarvené krajiny, ve které krásně splývají a uvidí je jen bystré oko. Na soby jsme narazili až za úrovní Vestrahornu. Ač jsou to velmi plaší tvorové, jsou také zvědaví a na pár vteřin vám věnují ten pohled přímo do očí či objektivu a nenaskáče vám okamžitě do vody, jako takový plachý tuleň, ke kterému jste se právě plížili dvacet minut v chaluhách. Ohnisko kolem 500 mm je tu opravdu výhodou a pokud chcete opravdu kvalitní fotky divokých zvířat, chce to pořádný objektiv na wildlife, který já jsem neměla. Mohla jsem si ty chaluhy ušetřit. Ale to by přece nebylo žádné dobrodružství. Takový Olympus, nebo jiný fotoaparát s čipem micro 4/3, dvojnásobným dosahem a malými objektivy by byl naprosto ideální.
Jako další mě rozhodně fascinoval krkavec. Oproti výše zmíněným teda rozhodně plachý nebyl. Přímo na parkovišti pro turisty u kráteru Kerid si obsadil sloupek oplocení a neomaleně sekýroval místní návštěvníky. Přiblížení se vůbec nebál. Naopak se tvářil, že bychom se měli bát spíš my. Krkavci jsou velmi inteligentní stvoření a mohou být i nebezpeční. Zas a znova se bude hodit pořádný teleobjektiv.
Velryby žijí v mnoha druzích v okolí ostrova. Nejlépe je spatříte v okolí severního města Húsavík, kde mimo možnost plavby za shledáním s velrybami najdete i velrybí muzeum s reálnými kostrami těchto majestátních tvorů.
Milovníci koní si tady přijdou na své. Ale díky historii plemene Islandský kůň mohou být zajímaví i pro nekoňáky. Tito koně jsou výjimeční nejen díky své houževnatosti, odolnosti a síle. Také kvůli jejich speciálnímu mimochodu zvanému Tolt a díky čistotě tohoto plemene.
Zajímavosti
Na Islandu to ale není jen flóra, fauna a veškeré divy přírody, které jsou obdivuhodné. Fascinuje mě, jak místní obyvatelé využívají energii získanou ze sopečné aktivity na maximum. Topí horkou vodou v domech, napájí ji do obydlí k užitku ale i k pohodě. Často se stane, že v geotermálních oblastech najdete jako bonus vířivku napojenou přímo na přírodní zdroje. V zimě vedou potrubí pod silnicemi a chodníky ve městě, aby roztavili sníh a led a prakticky veškerou energii využívají z obnovitelných přírodních zdrojů. Dokonce v horké půdě pečou chleba. Ano, čtete správně, pečou chleba. Těsto dají do hrnců, které zakopají do horké půdy a nechají přes noc přírodu vyčarovat krásně teplý a čerstvý ranní chleba.
Co mě tu zase zaráží je fakt, jak jsou lidé strašně neohleduplní k přírodě i k sobě. Všude najdete veliké cedule s upozorněním na nebezpečí a prosby o ochranu přírody a její neničení.
Islanďané věří na povídky o trolech a elfech. Například cedule s nápisem, že zlobivé děti prodají trolům a výdělek si ponechají rozhodně pobaví. Když si tuhle různorodou krajinu, kde kameny plné mechem pokrytých patvarů projedete, uvidíte v nich po pár dnech na cestách ty troly a elfy taky. Když si připočítáte fakt, že v zimě je tu skoro pořád tma a v létě skoro pořád světlo, nedivila bych se, kdyby tu pravidelně vídali i Yettiho.
Co se může hodit
Že potřebujete pořádnou, voděodolnou obuv a oblečení se dočtete naprosto všude. Fouká tu pravý severní vítr a v kombinaci s ledovým deštěm je to opravdu paráda, kterou se nevyplatí podcenit.
Parkovat se vyplatí čelem ke směru větru, aby vám auto nepřevrátil a neurval dveře při otevírání. Ano, i to se stává a prý častěji, než byste čekali.
Nesmeky od podzimu do jara určitě nenechávejte doma. A jestli nemáte, kupte. Ani v březnu nebyla polovina destinací schůdná bez nesmeků.
V létě jsou zase přítomny otravné mušky, jejichž největší zábava je lézt vám do očí. Hlavně v okolí jezera Mývatn je prý velmi úspěšné rojiště pro mušky i komáry, kteří vám budou rádi dělat společnost. Repelent se proto hodí vždy.
Užitečná aplikace je rozhodně parka.is, kde můžete nejen zaplatit parkování u turistických destinacích, ale třeba i najít blízké campy. Počasí spolehlivě na Islandu předvídá Vedur. Na kempy stačí na internetu vyhledat „Iceland Campsites” a narazíte na interaktivní mapu s jejich uloženými pozicemi
Z techniky určitě nenechávejte doma odolný a dostatečně stabilní stativ pro dlouhé expozice, utěrku na optiku (protože kolem vodopádů a moře nese vítr spoustu malých kapek), a v ideálním případě i nepromokavý obal na foťák.
Island je drahá země. Proto jsem byla předem smířená, že ji snad nikdy nenavštívím. Pokud jste dostatečný dobrodruh, můžete půjčit auto a přespávat v campech za pár stovek na noc. Letenky s nízkonákladovou společností se dají pořídit taky dost slušně. Jelikož je léto nejpřívětivějším obdobím k návštěvě, je logicky všechno nejlevnější mimo hlavní sezónu. Po inflaci nejsou až tak daleko od cen u nás v Česku. Tak se nenechte odradit. Těstoviny a instantní polévky vám při nejhorším kryjí záda.
Doporučení na závěr?
Rozhodně si na Island udělejte dost času. Určitě to není levná země a proto když už se sem vydáte, doporučuji tu strávit nejméně týden. Když sebou mrsknete, stihnete za týden objet celý ostrov kolem dokola po silnici číslo 1, trase zvané Ring Road. Někteří turisté jezdí dokonce jen na tři dny, podívají se na nejbližší okruh zvaný Golden Circle a jedou domů. Za mě je to ale strašná škoda, protože Island má rozhodně pro obdivovatele přírody co nabídnout. Ani ten týden nestačil, abychom všechny destinace při hlavní cestě objevili. Island mě totiž natolik uchvátil, že pár měsíců po první návštěvě pro vás dokončuji článek právě z tohoto ostrova. Týdny a měsíce jsem strávila hledáním informací, zjišťováním historie a příběhů. Průzkum zdaleka neskončil a já už teď vím, že ani po druhé návštěvě nebudu mít splněnou ani polovinu míst, kam bych se tu chtěla podívat.
Comments